srpen 2012 – Pasení v Martínkovicích

Pasení oveček se dneska stává čím dál tím víc populárnější. I když zde borderky s přehledem vedou, už lze vidět na pastvinách i další plemena… a samozřejmě i kelpie.
Kdesi jsem četla, že kelpie jsou výjimečné v tom, že zvládnou práci psů ovčáckých, pasteveckých i honáckých. Dokážou ovečky sehnat dohromady, hlídat je pohromadě, oddělit jednotlivé kusy nebo zahnat stádo do určeného prostoru.
Dokonce jsou kelpiím připisovány nadpřirozené schopnosti kvůli jejích očím. Disponují prý zvláštním upřeným pohledem, do něhož jsou schopni zkoncentrovat takovou energii, že jen s jeho pomocí prý dokážou zastavit běžící ovci nebo dokonce celé stádo.
Našla jsem dokonce i videjko, které jasně ukazuje, jak kelpie pasou upřeným pohledem: working kelpie.
Tak jsem zvědavá, jak budou kelpíci pracovat v Martínkovicíh, kam jedeme na dovolenou.

Konečně mi začala dovolená… Rychle jsem sbalila potřebné věci… a hurá na vlak.
Ranní rychlík do Prahy jel kupodivu dle časového rozpisu. V Praze byla téměř hodinová psí čůrpauza a o hodinu později nás už rychlík vezl do Starkoče, kde jsme přestoupili naposledy do osobáku směr Broumov.
Iva nás vyzvedla na nádraží a odvezla do Martínkovic k Nývltům, kde jsem byla se psy ubytována.
Večerní procházka po obci byla takovou příjemnou tečkou po celodenním drncání vlakem.

obrázek

Trochu historie o Martínkovich jsem si přečetla u místní školy:
Broumovská kotlina byla v dávných dobách jezerem, které později prorazilo hráz. Existenci jezera potvrzují nálezy otisků vodních živočichů a listů vodních rostlin v okolí obce Otovice. Z Broumovských stěn vytéká potok, vine se údolím a vlévá se před Otovicemi do řeky Stěnavy. V tomto údolí, při silnici dlouhé 4 km, se rozprostírá obec Martínkovice. Protíná ji silnice z Broumova do Božanova. Nejvyšší vrcholy Broumovských stěn dostupují až 700 m nadmořské výšky. Mírně zvlněná krajina je součástí broumovské kotliny. Její nadmořská výška kolísá mezi 400 a 450 metry.

Do 13. století bylo dnešní Broumovsko součástí Kladska. Český král Přemysl Otakar I. daroval v roce 1213 Broumovsko a Policko břevnovským benediktinům. Přemysl Otakar II. toto darování roku 1260 potvrdil. Z tvrze bylo zřízeno opatství. První opat Martin koupil za souhlasu nejvyššího komořího nebo maršálka broumovské opatství se sedmi obcemi. Jednou z těchto obcí byla i obec Březnice, která byla přejmenována z vděčnosti k opatovi německými osadníky na Martinsdorf, dnešní Martínkovice.

Na mě Martínkovice působily jako dlouhá malá obec se spoustou prázdných a polorozpadlých domů. Na jejím začátku a konci mají sice obory s bílými daňky, ale jinak tu na koukání nic není. Vesnice je to vskutku ponurá, mnoho obyvatel nemá a navíc je to tu všude soukromý pozemek, takže kamkoliv jsem chtěla odbočit ven z obce někam za přírodou, už se na mě hnal rozlícený majitel, že je to soukromý pozemek… A jak to mám asi vědět, že? A to se o Martínkovicích píše, že je chrakteristická bohatým společenským a kulturním životem. Pracují zde zájmové organizace a spolky – sbor dobrovolných hasičů, tělovýchovná jednota, myslivecké sdružení Koruna, místní organizace svazu důchodců, český červený kříž… Uvidíme.
Za zmínku stojí snad jen kostel sv. Jiří a Martina a vojenský hřbitov z let 1914 – 1918 a 1939 – 1945.

Fotogalerie Martínkovic

obrázek

Druhý den ráno jsem zjistila, že přijela Katka s rodinou a s kelpicí Bertou a kříženkou Annií. Po srdečném pozdravení jsme se vydaly společně k pastvinám.
Iva nás přivítala a hned jsme se pustili do výcviku.
Spolu s námi zde byly ještě dvě borderky, berňák a paní se slovenskými čuvači (prý jich má doma dvacet…).
Začínalo se u košáru, aby Iva zjistila, jak psi pracují.
Bylo zajímavé pozorovat, jak pracují různá plemena u oveček: čuvač i berňák mají jiný styl než borderky a kelpie.
Benjamína běhání kolem košáru moc nebavilo, chtěl hned k ovečkám. Jenže to ještě nešlo, tak vymýšlel blbiny – pásl stíny, odběhl se podívat k ohradě, kde se pásly kozy. Po mém napomenutí začal tedy „pracovat“ a běhal kolem košáru se svým typickým kelpiím řevem… :-)

obrázek

Miya košár obíhala moc pěkně, držela si balanc a moc jí to bavilo. Iva chtěla, aby občas i zalehla… ale to tedy ani omylem. Tak jsme vyfasovali hned domácí úkol: naučit zaléhávání na dálku… Jenže to se snadno řekne. Ovečky u Miyi způsobují výpadky paměti – nevnímá nic a nikoho a na nic nereaguje. No, přesto jsem věřila, že se to do konce týdne naučí.

obrázek

Při odpoledním cvičení už šli kelpísci do košáru, aby se naučili chodit do stran. Benjamín raději dostal košík, přeci jen je akčnější a občas do nějaké ovečky drcne a já nechtěla nic riskovat.

obrázek

obrázek

Další den ráno se opakovalo vše, co si psiska už vyzkoušeli předešlý den: ovladatelnost před ovcemi, balancování, běhání do stran i běhání okolo košáru.

obrázek

O přestávce Iva cvičila velmi nadanou borderku Sofii, která se učila velmi rychle. Bylo to až neuvěřitelné, jaké pokroky dělala každým dnem a každou lekcí. Zaléhávání ani balancování se neučila, dělala to zcela instinktivně. Po pár dnech už s ní Iva zkoušela outrun a dokonce i zvládla přihnat ovečky z větší dálky k Ivě. Vyvedení i zahnání do košáru byla brnkačka a zbývalo už jen odhánění… a může jít na zkoušku.
Bylo to fascinující. Iva nás však hodila zpět do reality. Nemáme své psy srovnávat se Sofií, protože ona má výjimečný talent pro práci s ovcemi a je jedna z padesáti, která takové nadání má. Zdědila to po svých předcích, kteří běhají vrcholové trialy. Má prý hvězdný rodokmen a její majitelé na ní čekali hezky dlouho…

obrázek

Další dny jsme už pásli ovečky na pastvině. Musím říci, že Miye to šlo velmi dobře a ke konci týdne se naučila dokonce i zalehávat.
Benjamína to naopak přestávalo bavit, podle něj ovce nebyly dost akční, tak je občas měl snahu trochu rozpohybovat drcnutím a dokonce se mu povedlo i jednu ovečku přeskočit… je to šašek, co si budeme vykládat…

Malá ukázka toho, jak nám to šlo:

A ještě fotogalerie z pasení.

Kromě pasení jsme také výletovali. Hned za pastvinou se nachází výrazný nesouměrný hřbět, ze kterého vystupuje celá řada skupin skalních útvarů lemující četné rokle – Broumovské stěny.

Týden utekl nepředstavitelně rychle. Škoda. Miyu pasení moc bavilo a neviděla jsem na ní žádné známky únavy.
Benjamín poslední 2 dny už nepásl, měl toho vážně už dost.
Počasí se nám také vydařilo, pršelo jen jeden den, jinak bylo pěkné počasí…
Moc děkuji Ivaně za výcvik u oveček a za rok na viděnou!

obrázek

Příspěvek byl publikován v rubrice Pasení, Zážitky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u srpen 2012 – Pasení v Martínkovicích

  1. Pingback: Zážitky 2012 | Australská kelpie