Malá zastaveníčka v Německu

Památník pašerákům

O tom, že v Německu je pašerácký památník, jsem věděla od svých 18-ti let, kdy jsem toto místo navštívila s partou čundráků. Nelze se proto divit, že jsem po nějakém čase plánovala zde opět zanechat svou stopu.
Povedlo se mi to až 8. května 2010. Sobotní ráno slibovalo pěkný den, takže jsem sbalila batůžek, psa a hurá do Všerub. Hraniční přechod byl otevřený teprve nedávno a bylo to znát. Kromě asijských prodavačů trpaslíků nebyl venku nikdo. Přes hranice projel pouze kamion, jinak byl všude klid a ticho.
Třetí návštěva byla uskutečněna 21. července 2012: tentokrát kromě batůžku a Béni, už s námi byla i Miya. :-)

obrázek

Svatojakubská cesta
Hned za hraničním přechodem stojí kamenný mlčák informující o mezinárodní trase, která vede napříč celou Evropou, spojuje kostely zasvěcené svatému Jakubovi a končí v severozápadním Španělsku.
Svatojakubská cesta symbolizuje misijní cestu sv. Jakuba z Jeruzaléma na Pyrenejský poloostrov. Sv. Jakub, patron poutníků, byl nakonec uvězněn a sťat mečem. Jeho mrtvé tělo bylo údajně dopraveno po moři na území dnešního Španělska a pohřbeno v Santiagu de Compostela.
Svatojakubská cesta prochází Všerubským průsmykem přes Kdyni, Klatovy, Nepomuk až do Kasejovic. Odtud by měla pokračovat dále přes Příbram až do Prahy. Celková délka cesty z hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam až do španělkého Santiaga činí 2 825 km. Orientaci turistům ulehčí značení – svatojakubská cesta je v celém svém průběhu vedena značkou žluté mušle na modrém podkladě.

Turisté, houbaři, hledači pokladů… senzací či záhad… Pokud jde o zálibu, nazýváme ji koníčkem… Kromě dlouhých cest a nákladných výprav, kdy se nálezce těší z pokladu či pramene čisté vody, jsou mezi námi i jedinci, kteří potěší svými nálezy ostatní a nepotřebují k tomu ani peníze, ani poutnickou hůl.
Snílci, básníci, dobrodruzi nebo spisovatelé se liší od zlatokopů tím, že nemusí cestovat do míst předpokládaných nálezů. Pro ně je těžebním místem každá situace kdekoliv na světě.

Hned za hranicemi jsem Benjamína a Miyu pustila. Cesta vedla cyklistickou stezkou až k odbočce na Bergovu cestu, která vedla vpravo vzhůru do mírnějšího kopce lemována loukami a poli. Béňa běhal celý šťastný sem a tam, potřeboval vybít energii a zde měl obrovský prostor pro svůj tryskový běh. Miya mu byla velmi silnou konkurencí!

Památník pašerákům
Zhruba po 3 km jsme došli k památníku. Tento památník připomíná dobu dřívějších pašeráků.
Pašeráctví bylo mezi lidmi po obou stranách hranice velmi rozšířené. Tato živnost sloužila jako přivýdělek na živobytí a pašování bylo tehdy považováno za určitý druh sportu. Zvlášť oblíbené bylo pašování dobytka a tabáku.

obrázek

Zatímco si kelpísci užívají volnosti skákáním na vola (nebo je to kráva?), usedám na lavičku a vzpomínám na film „Král Šumavy.“ Když jsem ho viděla poprvé, záviděla jsem pašerákům perfektní znalost terénu. Tenkrát na Šumavě neexistovaly vyasfalstované pěšinky… chodilo se skrz bažiny, volné kameny, obnažené kořeny stromů… bylo to větší dobrodrůžo. Dnešní vyšlapané cestičky už bývají dost nuda. Zrovna jako můj pes, i já miluji poznávání nového a cestičky si většinou vyšlapávám sama, i za cenu toho, že je to náročnější a nebezpečnější… ale alespoň není nuda…
Památník se stal naším oblíbeným poutním místem. Navštívila jsem ho už 3x!!!

obrázek

Další fotografie: 8. května 2010 | 21. července 2012 |

28. října 2011

Fleky/Hofberg (CZ/D) turistický hraniční přechod

Státní svátek – jeden ze všedních volných dnů, to si koleduje o nějaký ten výlet… Nu, a po obědě bylo rozhodnuto: Pojedeme do Německa.

Ves Fleky byla založena asi v polovině 16. století. Před válkou zde bylo 80 domů a přes 500 obyvatel, kostel ani faru ale Fleky neměly, ty byly v nedalekém Červeném Dřevě. Ves se skládala ze tří sídelních celků – ve směru silnice od Chudenína to byly Zadní, Střední a Přední Fleky.
Ze Středních Fleků zůstal pouze polorozpadlý hospodářský dvůr, ze Zadních Fleků dva opuštěné domy.
Západně od Fleků ležela ještě dnes zcela zaniklá osada Šternov, zničená v 50. letech. Stávala zhruba v polovině cesty od Předních Fleků k hranici v místech kudy dříve procházely zátarasy (ty byly v 70. letech posunuty těsně za Přední Fleky).
Dnes přežívají v relativně „nejzachovalejším“ stavu Přední Fleky kde zůstal pomník obětem 1. světové války na bývalé návsi a pár starších domů (některé zpustlé), období socialismu je obohatilo o dvě nevzhledné bytovky obývané převážně Rómy a stejně nevzhledný zemědělský areál.
Zde jsme nechali auto a dál už se šlo jen pěšky…

obrázek

Když železná opona na konci roku 1989 padla, hranice se začala otevírat. Nebyla to ale jen hranice mezi dvěma státy, byla to i hranice dvou světů – hranice mezi komunismem a zbytkem Evropy.

obrázek

Překročením hranice na nás dýchla atmosféra dobrodružství! I když cílem byly 2 památníky, krajina je tu pěkná, výlet sem určitě stál za to!

obrázek

další fotografie

Příspěvek byl publikován v rubrice Toulky, Zážitky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Malá zastaveníčka v Německu

  1. Pingback: Zážitky 2011 | Australská kelpie

  2. Pingback: Zážitky 2012 | Australská kelpie