Příběhy o životě

Rozhovor na louce

Byl teplý letní den a na louce u lesa všechno odpočívalo. Ticho přerušila malá sýkorka.
„Co je to vlastně život?“ zeptala se.
„No, život je přece vývoj,“ zareagovala jako první šípková růže.
Motýl, který právě poletoval z květinky na květinu, řekl: „Život je jen radost a sluneční teplo.“
„Život není nic jiného než práce a námaha,“ špitnul dole na cestě mravenec.
I včelka se přidala: „Život je střídání práce a potěšení.“
Krtek, který právě vystrčil hlavu ze země, zabručel: „Život? To je zápas ve tmě.“
Už by skoro došlo k hádce, kdyby nezačalo pršet. Ale ještě dříve než drobný déšť odešel dál, zašeptal kdosi:
„Život, to není nic jiného než slzy a slzy.“
Vysoko nad loukou se vznášel orel. „Život je snaha dostat se výše,“ podotknul.
A stará vrba, která už měla větve ohnuté až k zemi, prohlásila: „Život je sklánění se před vyšší mocí.“
Přišla noc. V lese i na louce nastalo opět ticho.
Člověk, který tudy v noci procházel, ještě na závěr dne přidal: „Život je hledání štěstí a dlouhý řetěz zklamání.“
Unavený si lehl do trávy a usnul.
Brzy ráno před ním zazářily nádherné ranní červánky, probudily louku, les i člověka a řekly:
„Tak jako já, jitřní záře, jsem počátkem nového dne, tak je i život počátkem věčnosti.“

Život

Řítíme se životem jako některý z řidičů po dálnici D1. Vnímáme roky našeho života jako ubíhající patníky podél té dálnice… a jako bychom už zapomněli, kde je pedál brzdy…

Z pohledu mladých lidí je život nekonečným dobrodružstvím. Z pohledu starých lidí je jen velmi krátkou minulostí.
Zpočátku jej vidíme jako krajinu, do které se díváme velkým dalekohledem, na konci nám připadá jako drobnost, kterou sledujeme jednoduchým zvětšovacím sklíčkem.

Co je středem života?

Srdce je středem života.
Pokud strom plodí špatné ovoce, nesnaž se vylepšit ovoce. Podívej se na kořeny.
A pokud člověk jedná zle, nestačí pouze změnit zvyky; je třeba jít daleko hlouběji. Musíš zasáhnout jádro problému, což je problém srdce. Proto je stav srdce tak důležitý.
Když se k tobě někdo chová hrubě, odpovíš mu stejným způsobem nebo se kousneš do jazyka?
To záleží na stavu tvého srdce.
Když je tvůj rozvrh příliš nabitý a seznam věcí, které máš udělat, příliš dlouhý, ztratíš rozvahu nebo jednáš v klidu?
To záleží na stavu tvého srdce.
Když ti někdo v omáčce pomluv nabídne chutné sousto klevety, odmítneš nebo pomluvu předáš dál?
I to záleží na stavu tvého srdce.
Když na ulici uvidíš starou ženu, jak se vleče s těžkou taškou, díváš se na ni jako na břemeno společnosti nebo jako na příležitost někomu pomoci?
To také záleží na stavu tvého srdce.

Stav tvého srdce určuje, jestli chováš nenávist nebo nabízíš milost. (Ž 51,12)

Nespokojenost

Jeden člověk si lehl pod švestku a pozoroval, jak se větve se zralými plody pohupují ve větru.
„Takový obyčejný strom, mrňavé švestky, stejně jich plno shnije. Jo, to kdyby na stromě rostly kokosové ořechy, to by bylo něco pro mne! Napil bych se svěžího mléka a pochutnával si na dužině… Ale co se dá dělat. U nás rostou jen ty obyčejné švestky.“
A jak tak propadá nespokojenosti, větřík mu shodil jednu švestku přímo na obličej.
„Au! Švestka jedna pitomá!“ Zvedá se ze země. A najednou si uvědomuje, že kdyby mu na obličej spadl kokosový ořech, bylo by to mnohem horší…

Proto nenaříkejme nad tím, co nám život přináší. Snažme se být spokojeni s tím, co máme. Naše představy totiž mohou být někdy hodně zkreslené…

Diamant

Na nejvzácnějším diamantu světa byla původně ošklivá trhlina. Bylo rozhodnuto, že z něho nadělají hrst průmyslových diamantů. Ale našel se výtečný a zručný rytec, který vynaložil veškerý své umění, nekonečnou trpělivost, mnoho času a tuto trhlinu proměnil v překrásnou růži.

Život je plný překvapení. Člověk má někdy dny dobré a někdy dny špatné; jsou také dny plné pohody a dny plné trápení. Dny plné utrpení nás však udržují v bdělém stavu a často nás přimějí, abychom ze sebe vytáhli tu nejlepší část našeho „já“.

Honem, jeďte!

Jeden velmi zaměstnaný podnikatel si zastavil na ulici taxík. Chvatně do něj naskočil a přikázal:
„Honem, jeďte, jak nejrychleji to půjde!“
Řidič nastartoval a taxík vyrazil vpřed.
Po chvilce podnikatel znejistěl. Naklonil se k řidiči: „Promiňte, řekl jsem vám, kam jedeme?“
Taxíkář mu odpověděl: „Ne, ale jedu, jak nejrychleji mohu.“
I žít se dá „naslepo“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pokladnice slov, Příběhy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.