Úvahy o pravdě

1) Je to pravda, až to děsí…

Mít pravdu od narození je strašně jednoduché. Mnohem obtížnější je pravdu nejdřív hledat.
Ovšem naprosto nejtěžší je pravdu napřed mít, pak zapochybovat a téměř ji ztratit. Začít ji znovu hledat a zjistit, že ji vlastně mít vůbec nejde. Smířit se s tím, a přesto s jejím hledáním neskončit.
Krásné věci bývají obvykle nejtěžší.

  • Abychom si uvědomili cenu sourozence – zeptejme se někoho kdo ho nemá.
  • Abychom si uvědomili cenu deseti let – zeptejme se nově rozvedeného páru.
  • Abychom si uvědomili cenu čtyř let – zeptejme se maturanta.
  • Abychom si uvědomili cenu jednoho roku – zeptejme se studenta, co propadl u závěrečné zkoušky.
  • Abychom si uvědomili cenu devíti měsíců – zeptejme se matky, které se narodilo mrtvé dítě.
  • Abychom si uvědomili cenu jednoho měsíce – zeptejme se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti.
  • Abychom si uvědomili cenu jednoho týdne - zeptejme se redaktora týdeníku.
  • Abychom si uvědomili cenu jedné minuty – zeptejme se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…
  • Abychom si uvědomili cenu jedné sekundy - zeptejme se člověka, který přežil nehodu.

Čas na nikoho nečeká!
Proto si važme každé chvíle, kterou máme. Tato chvíle nám bude mnohem vzácnější, když se o ní podělíme s kamarády.

2) Kdyby celý svět mi říkal…

Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.
Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.
Pravda je jen to, co jest dobrem všech.
Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.
Mistr Jan Hus

Příspěvek byl publikován v rubrice Pokladnice slov, Úvahy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.